JAK JSEM PŘESTOUPILA Z GYMPLU NA GYMPL

17. září 2018 v 20:06 | Besss |  A L I V E
Aneb o mých prvopočátcích na jednom pražském malinkém gymplu.

Přátelé, dámy a pánové,
tak jsem asi konečně zapustila kořeny. Po čtyřech vysoce neúspěšných a smutných letech na osmiletém gymplu v jednom malém středočeském městě jsem to vzdala.
Vzdala jsem to - a musím říst, že máloco mi udělalo takovou radost. Nakonec to toiž nebyla ani tak prohra, jako spíš to největší vítězství. A tak jsem se vám rozhodla naservírovat clou tu mou výhru hned z první linie.

Po letech ježdění autobusem se každé ráno nemusím dívat do xichtu otrávenému autobusákovi a nehrozí mi, že budu muset celou cestu stát - sedím totiž na místě spolujezdce vedle táty v jeho bezvadným mercedesu. Což jako bonus znamená, že si mám s kým povídat, nebo si můžu na plný pecky pustit písničku, která zrovna zazní v rádiu. Vzhledem k tomu, že máme s tátou dost podobnej vkus je tohle fakt gól.

Za druhý - i když jsem to původně brala spíš jako bonus, musím to uvést jako jedno z ěch hlavních plusů studia ve městě. Nikdo na mě nezírá, už si nepřipadám jako pod palbou světlometu, nepřitahuju nechtěné pohledy ze všech stran. Divně vypadající lidé jsou na denním pořádku a slovo "divný" v Praze vlastně ani neexistuje. Tady jsou lidé prostě "originální". Ach bože, jak já miluju vnímání velkoměsta!

Třetí výhoda - to, že jsem si na tom zatraceným příšerným malým gymplu na venkově prožila svoje, mi taky hraje do karet. Zažila jsem toho už tolik, že je ze mě rázem jeden z nejotrlejších lidí ve třídě a tak si - i bez drog a alkoholu - dokážu udržet respekt. Což se mi nikdy moc nedařilo.

Pak je tu taky skvělej kolektiv. A když říkám skvělej, oproti mojí starý škole hrůzy je to prostě nebe a dudy. Všichni jsou tu na sebe neuvěřitelně milý, tolerantní a je tu parádní sranda. Všichni se navzájem popichujeme a je tu ta nejlepší atmosféra, co jsem kdy na jaký škole zažila. Já ty lidi prostě miluju.

A nakonec naše skvělá třídní, kterou jsme si všichni hrozně oblíbili už na adapťáku (i kvůli tomu, že s sebou vzala i svýho děsně milýho čoklíka) a báječnej francouzštinář, kterej nám pouští tak šílený písničky, že jsem to snad v životě nezažila. Samozřejmě ve francouzštině. (A vidět například dvě rasta žížaly, který vypadaj jak brka , jak se svíjej do rytmu melodie, do který si prospěvujou čísla od jedný do dvaceti... to je fakt k nezaplacení, věřte mi.)

Takže jestli jsem si ještě před rokem nebyla jistá, jestli je přestup dobrej nápad, říkám si teď jenom: EHM, COŽE?!
Protože jsem teď tak šťastná, že mám chuť vydávat zvuky jako pářící se delfín...

A jediný, co mi chybí, je pár holek, co zůstaly tam na tý škole hrůzy a moje angličtinářka. Ale s tou mám domluvený setkání u kafe, takže to není tak dramatický. :)
A co vy? Jak jste zahájili školní rok?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Dívka s inteligentní přezdívkou Dívka s inteligentní přezdívkou | Web | 17. září 2018 v 20:19 | Reagovat

Je dobře, že se cítíš dobře :)
Když jsem ze základky přešla na gympl (taky pražský :D), taky jsem se dostala do mnohem lepšího kolektivu.

2 perfectly3 perfectly3 | E-mail | Web | 19. září 2018 v 21:17 | Reagovat

[1]: Děkuji za milý komentář! Mám takový dojem, že většinu lidí potkalo s přestupem na střední/gympl... atd štěstí. :-) Což je fajn.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama