XMAS MOOD SI FINALLY HERE!

Sobota v 9:32 | Besss
Znáte rocking around the christmas tree? Ne? Skvělá písničky, fakt boží. Už je docela stará, ale pořád v sobě má to kouzlo. Miluju ji.
A úplně z ní kape ta vánočnost! Takže si ji pusťte, ideálně do sluchátek a pojďme si přečíst, kam se vypravit pro tu opravdu Vánoční náladu!

Vánoční trhy
Zná je asi každý, ale řeknu vám, jedny z nejlepších, teda aspoň za mě, jsou na Míráku.

Konerty
Třeba taková Rybova Mše Vánoční - to je teprv Vánočnost!

Vyhněte se obchodním centrům
Je tam zbytčeně moc lidí, moc blikátek, moc blyštítek, moc hudby, moc hluku, moc... moc všho. Takže tam rozhodně ne.

Kavárny
Costa coffee s kamarády a perníkovým latté? Jasná volba!

Zimní stadion
Promě jsou brusle typicky zminí záležitostí. Takže jestli to na ledě aspoň trochu umíte, nenechte se zahanbit a vytáhněte šálu, teplý fucky a brusle - jde se!

Muzeum Vánoc
Tohle je taková třešnička na závěr. Vsadím se totiž, jste zatím o takovém muzeu ještě neslyšeli! A přesto existuje. Najdete ho v Ořechu u Prahy a má otevřeno celý víkend, každý víkend před Vánoci a taky každou středu. Najdete tam sppousty těch nejrůznejších betlémů, tipy na polozapomenuté zvyky, můžete si vyrobit svíčku, ppslechnout koledy, vypít šálek čaje a nsaát vůni Vánoc.

Obsluha je příjemná, muzeum je malé, vytápěná a čím víc vás přijde, tím míň zapltíte za jednotlivce. Jestli jsem vás aspoň trochu zaujala, víc najdete TADY a TADY (38,00).
 

10 RAD, JAK SE PŘES VÁNOCE NESTAT KOULÍ

Pátek v 9:55 | Besss
Ahoj přátelé!
Jak se vám líbí Vánoce s upírem? Je to povídka, kterou už jsem kdysi dávno publikovala ještě na minulém blogu a myslím, že v ní stále zůstalo něco groteskně praštěného z té doby. Není to nic sentimentálního, to je pravda, ale stejně doufám, že vás to naladí na příjemnou vlnu. :)
Dneska t mám článek, jak přežít Vánoce, aniž byste se museli stresovat s příchodem nového roku s hubnutím.
Ani to není tak těžké - jde jen o to, zavést si systém a ten pak dodržovat. Takže tady je pár mých rad!
  1. cukorví zahrňte do hlavních jídel, nebo svačin - pokud si dáte k snídani talířek vašeho oblíbeného druhu a ktomu čaj s medm, je všechno v pořádku
  2. choďte na procházky - každý den, svižnou chůzí aspoň půl hodiny
  3. buďte aktivní - nenechte se strhnout k neřízenému lenošení. Navštivte kamarády, dojeďte si na výstavu, do muzea, na brusle... prostě něco podnikněte!
  4. menší talíř - pokud o sobě víte, že když už máte něco na talíři, málokdy se stává, že by to tam zůstalo, vsaďte na menší talíře a potrénujte si pevnou vůli - nepřidávejte si
  5. stačí přidat vodu - pitný režim udržujte nejen horkou čokoládou a svařákem - zahrňt do něj i vodu. Nejlépe s trochou citrónu.
  6. inovace v kuchyni - pokuste se obměnit tradiční tučná jídla za odlehčenější varianty.
  7. méně masa, více zeleniny - až si budete nakládat na talíř, pamatujte na tohle pravidlo
  8. nedržte předvánoční diety - vede to pak ke zybtečnému přejídání
  9. v pauzách na reklamy si zacvičte - dřepy, zkracovačky, sed o zeď
  10. buďte v pohodě - hlavně se nestresujte. Neberte to moc vážně. Přeci jen, lidé kolem vás si všimnou, když budete nervózní z přemíry jídla a nebude jim to příjemné - a vám koneckonců taky ne. Já se popravdě docela bojím - ale vždycky, když je nejhůř, vzpomenu si, že je lepší ýt šťastnou velrybkou, než zoufale nešťastnou křehotinkou. :)
Hodně štěstí, držím vám všem palce! Zanedlouho taky přidám článek o tom, jaké cukroví tenhle roku peču.

VÁNOCE S UPÍREM - KAPITOLA 2.

Čtvrtek v 9:38 | Besss
Nastěhovali se, přivezli si kufry, nastrkali je do podkrovního pokojíku, který jsem byla donucena osobně vyklidit, zařídili se a začala moje Vánoční noční můra.
Rázem jsem začala nesnášet všechny ty nadšené dětské ksichtíky, buclaté Santa Clause a bylo mi nanic z pomyšlení, že budu rozbalovat dárky za přítomnosti těch tří odporných lidí.
Naneštěstí se Esmeralda ani Ernest příliš nezměnili. Oba byli vytáhlí, hubení s tmavýma očima a vystouplými lícními kostmi. A velmi, velmi bledí.
Bohužel se chovali slušně. Mamku i taťku tiše, téměř neslyšně pozdravili a okamžitě se uklidili nahoru. Aspoň že tak, jinak bych se nejspíš pominula. I tak jsem co minutu vysílala ke stropu svého pokojíku vražedné pohledy.
Říkáte si, že jsem nesnášenlivá a netolerantní? Nikoliv, vážení. Já mám pouze alergii na to, když mi někdo ruší mé dobře zavedené každoroční radosti. Tečka.
Zahrabala jsem se až po uši do deky s hrnkem kakaa na dosah, když se dostavil další důkaz toho, jak může být taková návštěva otravná.
"Můžeme dovnitř?", otázal se Ernestův sametový hlas. Zatnula jsem zuby. Návštěvě se prostě nesmí říkat ne.
"Jasně."
"Připadá nám, že jsi nějaká odtažitá", vetřela se do pokoje Esmeralda. Opatrně po mně pokukovala černýma lesklýma očima.
"Ne, to se ti jen zdá", odvětila jsem s jistou dávkou ironie v hlase, kterou se mi nepovedlo potlačit.
"Hele", zapředl Ernest "my bychom tu raději taky nebyli."
Měla jsem chuť odseknout, že mohli zůstat doma, nikomu by to nevadilo - já se nikam uklidit nemůžu. Ale neudělala jsem to. Místo toho jsem si dlouze povzdychla.
Ernest vypadal, jako kdyby se pokoušel splynout se stěnou za ním.
"Víš", opáčil klidně po chvíli ticha "nás se taky nikdo neptal. Popravdě řečeno se nám tu vůbec nelíbí."
Bezva. Napytlíkujou se k nám domů a teď mi ještě vykládají, jak se jim tady nelíbí.
"Matka si myslela", dodala omluvně Esmeralda "že se třeba sblížíme. No, mám takový pocit, že to se jí nejspíš jako dárek pod vánoční stromeček nesplní, ale můžeme se alespoň snášet, ne?"
Aha. Takže teď mě budou ještě poučovat.
"Zajímavý.", hlas se mi téměř třásl vzteky. "Tak vy si to klidně dodržujte, ale mě z toho vynechte", nasadila jsem si sluchátka. Doufala jsem, že pochopí, že už se s nimi bavit nechci.
Podívali se na sebe, pak se zvedli a opravdu odešli.
Cvakly dveře a já si sundala sluchátka. Bylo mi jasné, že pokud mám svátky klidu a míru přežít, budu potřebovat podporu. Podporu s tím nejšílenějším smyslem pro módu, zvráceným, sadistickým humorem, ledově modrýma očima a schopností být neustále online. Budu potřebovat jediného člověka, který mi opravdu rozumí. Budu potřebovat Katku.
 


I´VE BEEN THERE

Středa v 9:51 | Besss

Před celkem nedávnou dobou se mě kdosi zeptal, co se mi vybaví, když se řeknou Vánoce. Kupodivu jsem zjistila, že ta vzpomínka je už docela stará. A to ne jden rok, dokonce ani dva... možná ani tři.

Vlastně si nejsem jistá, z jaké doby ta vzpomínka pochází. Ale předpokládám, že je stará už mnoho let. když se řeknou Vánoce, vybaví se mi totiž tmavá místnost, kterou prozařuje mdlé světlo staré vypouklé televize, osvětlující skupinu lidí před ní.
Jsme to já, mamka, teta, babička, táta a strejda, Nejsem si jistá, jak do toho obrazu zapadá moje mladší ségra, protože těžko říct, zda v té dobvě už vůbec byla na světě... ale jedno si pamatuju přesně.
Máminu teplou, měkkou objímající náruč, hlas Popelky, která na nás slavnostně zářila z té prastaré bedny. Cukoví, které bylo na dosah ruky. Sladké, měkoučké a chřupavé.
Odmala jsme měly se sestrami sladké zakázáno... takže Vánoce byly jedinou příležitostí, jak dostat do našich dětských organismů trochu cukru.
A že jsme ho dokázaly spořádat!


Takže tohle. Pro. Mě. Byly. Vánoce.

A Pořád snad jsou. :)

aaaa